Aktuálně

Kronikář Tečovic popisuje, jak prožívali obyvatelé obce před padesáti lety zimní období. Setkávali se s některými těžkostmi, které už dnes neznáme.

Zima 1969-70 přinesla mnohé těžkosti. Protože byla dlouhá s časnými rozmary – myšleno se sněhovými kalamitami, sněhovými bouřkami a častějším překvapením ve změně počasí třebas přes den. Což o to, to by nebylo nic tak zvláštního, nepřekvapovalo by to – v zimě tomu tak už mnohdy bývá, kdyby nebyly potíže a těžkosti s uhlím, elektřinou a plynem. To bylo právě to nepříjemné, zvláště v domácnostech, v nichž si včas na začátku roku 1969 neobjednali palivo a čekali až na léto. Na takové se už na mnohé do konce roku nedostalo. Uhelné sklady v Gottwaldově byly přímo bombardovány požadavky občanů dožadujících se uhelné dodávky. A nebylo to ani bez menších incidentů. V jednom dni se shromáždilo před kanceláře Uhelných skladů několik set občanů, došlo i k vymáčknutí výkladní skříně, k povolání příslušníků Bezpečnosti a přirozeně k výlevům zlosti. Proto bylo rozhodnuto evidovat objednávky v jednotlivých obcích.
Proč nebyl dostatek uhlí? Z více příčin. V nedostatečných zásobách uhlí na skládkách Uhelných skladů, v nedostatečné organizaci, ale v první řadě byl nedostatek uhlí, a proto i elektřiny a plynu způsoben v kritické druhé polovině prosince a v první polovině ledna havarijní situací, způsobenou sněhovou a mrazovou kalamitou.
V letošní zimě se stal sníh krutým nepřítelem, zvláště domácností. Byl příčinou velkých potíží v dopravě. Vytvářely se sněhové závěje, které způsobovaly v některých krajích, zvláště na Slovensku, přímo dopravní katastrofy. Na Gottwaldovsku byla též na některých autobusových tratích přerušena na kratší dobu (1 – 2 dny) automobilová doprava. Silniční službě připravila zima nemálo nemilých překvapení a Městskému národnímu výboru v Gottwaldově mnohá vydání s odklízením sněhu. Jen co se v jednom dni odklidil, v příštím dnu opět napadl. A tak se to střídalo častokrát.
Třeskutý mráz, vichřice, záplava sněhu, to byl obrázek předvánočních dnů nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy. V některých oblastech našeho státu byly zaznamenány mrazivé rekordy až –31 °C. Bohudík, netrvaly dlouho. Na Moravě o něco méně. Mnoho nákladních vlaků bylo zastaveno s dodávkami i do zahraničí. Tranzitní doprava přes naše území téměř na kratší dobu ustala. (Podle zpráv z 21. 12. v Rudém právu). Na tratích (nejvíce v nádražích) doslova zamrzly stovky nákladních vlaků s tisíci vagony. Musely být organizovány brigády i z příslušníků armády. Kritická situace nastala i na vodních cestách.
V důsledku mrazů se zhoršilo nejen zásobování uhlím, ale i elektřinou a plynem. Naše vládní a stranické orgány vyzývaly občany a pracující v průmyslu, aby s uhlím a elektřinou co nejlépe hospodařili a aby dodržovali pokyny dispečinku. Mimořádná opatření byla zavedena v celé republice. Omezen byl provoz na naší nadřazené rozvodné elektrické soustavě a tím omezena dodávka elektrické energie z velkých elektráren v severozápadních Čechách (Prunéřov, Ledvice, Komořany, Tušimice, Ervěnice) na Moravu a na Slovensko. Stejně tak byly způsobeny námrazou, množstvím sněhu a vichřicí škody na systému distribuční sítě.
Mnozí se ptali, proč není dostatek uhlí, když horníci plní své plány, ba je překračují, pracují navíc o volných sobotách a nedělích. Horníci Severočeského uhelného revíru splnili roční plán již v první polovině prosince a nakopali 50 milionů 200 tisíc tun a do konce roku nakopali nad plán ještě 2 miliony 200 tisíc tun. Podobně tomu bylo i na Ostravsku a v ostatních revírech. Vcelku bylo vytěženo v roce 1969 asi 101 milionů tun uhlí a lignitu, což je nejvyšší těžba v historii českého uhelného průmyslu. Takže na horníky se nedostatek uhlí svádět nedá.
V kalamitní situaci bylo nutno obrátit se o pomoc k sousedním socialistickým státům, které jsou s námi spojeny v elektrizační síti. Německá demokratická republika a Sovětský svaz nám pomohly množstvím asi jedné velké elektrárny.
Kritická situace byla i v plynárnách. Dodávky plynu byly dodržovány jen s maximálním úsilím, za použití i 10. odběrového stupně. Zásoby se hrozivě tenčily.
Ještě nikdy v posledních letech nečekala republika na uhlí tak jako nyní. Uhlí, to je elektřina a svítiplyn. Je to krev pro naše hospodářství a teplo pro naše domovy. Omezení elektrického proudu, topení a plynu v našich domácnostech i na Gottwaldovsku se projevovalo tím, že po 4 dny v týdnu netekla teplá voda. Elektrický proud byl vypínán asi po 2 hodiny denně, omezeno bylo i zásobování plynem. Rozsah vypínání způsobil v republice nemalé škody. Bylo zklamáno mnoho poctivých lidí, kteří nemohli dostát splnění výrobních plánů. Hovořilo se mezi nimi o sabotáži, když viděli vyhazovat zkažené násady líhní, odvážení nedopečeného chleba a pečiva z pekáren do výkrmu, zastavení čerpadel ropovodu a mnoho dalších nemilých akcí. I v gottwaldovské pekárně došlo ke škodám. V zahradnickém kombinátě v Malenovicích vypnutí proudu přes noc znamenalo pomrznutí kvetoucích karafiátů ve velkém hangáru.
Nebylo však správné ani rozčilování a poukazování na to, že v minulosti byly také sněhové kalamity, ale uhlí, elektřiny a plynu bylo dosti. K tomu je třeba být kritickým a uvědomit si, že spotřeba uhlí a elektřiny oproti dřívějšku mnohonásobně narostla. Souvisí to se způsobem vytápění domácností, s využíváním elektrických a plynových spotřebičů v domácnostech, v činžovních domech, v sídlištích, v daleko větší průmyslové výrobě, v dopravě atd. Vždyť dříve se např. v mnohých vesnicích uhlím ani netopilo, topivo si opatřovali občané v lesích. Já sám jsem z vesnice a mám v tomto dobré vědomosti a zkušenosti. Les byl od vesnice asi 2 km, ale i dále. V létě se jezdilo na dříví na „trakařích“, v zimě na saních – byly to velké a široké sáně, zhotovené u koláře nebo i doma, vlezl na ně až 1 m3 dřeva. Přirozeně tažené lidmi. V létě otopily domácnost vlastně děti. Nosily dříví na zádech v „nošce“ – bylo to dříví svázané do provazu nebo popruhu – říkali jsme mu „šanda“ Dříví se celkem málo kupovalo. Nanosilo se jako sbírané nebo lámané suché větve. Topívalo se i nasbíranými borovými nebo smrkovými šiškami, také kůrou z pořezů smrků nebo borovic.
Jakým uhlím se topí, jaká je jeho cena a kolik takového paliva si může spotřebitel koupit? Uvádím data z roku 1969.
Černé uhlí brigádnické (toto je na poukaz, který dostane uhelný brigádník-horník) je za 24 Kčs na 1 q. Černý uhelný prach za 15 Kčs. Jiné černé uhlí není v běžném prodeji. Hnědé uhlí (severočeské nebo sokolovské, handlovské) – kostka třída A 17 Kčs, třída B 15 Kčs, druh ořech třída A 12 Kčs, třída B 10 Kčs, podřadné palivo jako hruboprach z hnědého uhlí 8 Kčs, kaly 5 Kčs. Lignit jihomoravský 7 Kčs, polský třídy kostka 10 Kčs, třídy ořech 12 Kčs (tento polský je horší než náš). Koks hutní ostravský 32 Kčs, brikety černé 20 Kčs, brikety německé 22 Kčs. Palivové dříví tvrdé – z listnáčů – 25 Kčs za 1 plnometr v polenech, řezané na krátko 28 Kčs, měkké jehličnaté polenové 28 Kčs, řezané na krátko 31 Kčs. Palivová kola měkká na podpal 5 Kčs za 1 kus.
Dávky paliva jsou poslední roky výměrové. Normální domácnost výtápěná kamny dostane 20 q, domácnost s „etážovým topením“ (jsou k tomu zvláštní kamna, v nichž se ohřívá voda, ta se vede potrubím do radiátorů v místnostech) 25 – 30 q, kotlové ústřední topení má příděl podle množství krychlových metrů místností, podle počtu místností, podle velikosti kotle a radiátorů – až do 100 q. Dodavatelem paliva pro Tečovice jsou Uhelné sklady Gottwaldov-Příluky. Palivo rozvážejí vlastními dopravními prostředky.
(red)