Aktuálně

Pokračujeme ve čtení z obecní kroniky Tečovic z roku 1968. Kronikář popisuje situaci krátce po vstupu okupačních armád Varšavské smlouvy do Československa.

Kronikář se ve svém zápise z roku 1968 velmi podrobně věnuje politickým událostem na celostátní úrovni. V tečovické kronice se tak můžeme dočíst o abdikaci prezidenta republiky Antonína Novotného i o volbě prezidenta Ludvíka Svobody ve druhé polovině března 1968. Kronika popisuje na více stránkách dubnový akční program KSČ, tzv. Varšavský dopis, jednání politických představitelů v Čierné nad Tisou a v Bratislavě a nakonec i vstup armád zemí Varšavské smlouvy do ČSSR. Teprve potom kronikář obrací svou pozornost zpátky do našeho regionu:
Provolání k obyvatelům Gottwaldova k zachování klidu, rozvahy a tichého odporu učinila také rada okresního národního výboru, též předsednictvo okresního výboru Československého svazu žen, k pracujícím n. p. Svit promluvil rozhlasem předseda podnikového výboru KSČ Ing. J. Šembera, ředitel n. p. Svit Karel Černoch, prohlášení s výzvou vydala také rada Městského národního výboru, též Národní fronta v Gottwaldově, podnikový výbor Československé strany lidové při n. p. Svit, pracující n. p. Rudý říjen, pracovníci n. p. Svit a SVÚK v Otrokovicích, 67 zaměstnanců Závodního výboru Ústavu národního zdraví v Gottwaldově, podnikový výbor KSČ, TV, ZV ROH, celozávodní výbor Československého svazu mládeže n. p. Svit.
Jak reagovali naši občané v okrese, zvláště v Gottwaldově? Byly to různé akce nevole, mnohé ukvapené, nedobře uvážené. Do aktivity vstoupili jednotlivci, ale i závodní výbory KSČ, ROH, zaměstnanci závodů. Konaly se schůze rady ONV, pléna ONV, MěNV, které zaujímaly svá stanoviska. Velmi aktivní byli novináři, kteří různé akce zveřejňovali v orgánu OV KSČ – Naší pravdě.
Nejistá situace vyvolávala nákupní horečku po potravinách v obchodech. Bylo třeba čelit panice. Proto se zástupci rady ONV dvakráte radili s představiteli národních výborů měst i střediskových obcí okresu. Projednávali s nimi zásobovací situaci a činili rychlá opatření, aby i ve složitých podmínkách zásobování pokud možno nevázlo. Náměstek předsedy ONV Antonín Gistr podal informace, že v prvních mimořádných dnech se projevovaly snahy kupovat více chleba. Vedlo to k místním (skutečně místním) potížím (např. ve Slušovicích), naopak jinde chleba a pečiva zůstávalo. Pekaři pracovali, vytvářeli si určitou zásobu. Surovin měli dost. Prodejny byly dostatečně zásobeny mlékem, máslem i sýry, na skladě bylo 20 tun másla, 20 tun sýrů. Sádlo, uzeniny a maso dostávaly prodejny v běžném množství. Přechodný nedostatek cukru, hlavně v některých samoobsluhách, byl zaviněn nedostatkem obalů, byl pak prodáván volně ložený. Někde byl i nedostatek soli, protože ji lidé vykoupili a solné mlýny nestačily požadavkům, zásob soli bylo však dost. (Zveřejněno bylo v Naší pravdě 25. srpna 1968.)
Na znepokojení obyvatelstva a na obavy o zásobování odpovídali také ředitelé podniků. Ředitel mlékárny: „... mléka je dost. JZD a státní statky vzorně dodávají, zabezpečen je i přísun surovin z ostatních závodů na Moravě. Pracovníci normálně nastupují na směny, mlékárna nic neomezuje, uspokojuje objednávky.“ Vedoucí pekárny: „... chleba je dostatek, mouky je dostatek, máme plynulý přísun ze mlýnů. Pracujeme nepřetržitě ve dvanáctihodinových směnách. Není třeba vytvářet fronty.“ Ředitel Jihomoravského průmyslu masného, závod Prštné: „Masa i jiných výrobků je dostatek, neomezujeme práci, uspokojujeme všechny objednávky. Konzerv je rovněž dostatek a gottwaldovský závod má i dostatečné rezervy.“ (Naše pravda 23. 8. 1968.)
O zásobování pohonnými hmotami byli spotřebitelé upozorněni: „... přísun pohonných hmot je omezen, proto budou benzinová čerpadla vydávat benzin přednostně vozidlům sanitním, zásobovacím, požárním a až nakonec osobním, a to maximálně 10 litrů. Informační skupina rady ONV upozorňuje JZD, aby se zásobila naftou do vlastních cisteren. Autobusy budou v okrese jezdit zatím normálně.“
V příštím čtení z obecní kroniky se dozvíme podrobnosti o pohybech a pobytu okupačních vojsk v našem regionu po srpnové invazi z roku 1968.
(red)